Příběh jednoho muže | Pikabu

Když mi bylo 14, opravdu jsem se rád škubal, opravdu jsem chtěl šukat, ale nikdo mě nechtěl šukat. Musel jsem sebou trhnout každý den, někdy i několikrát. Jednou jsem popíjel s kamarádem v garáži, kamarád se opil a odešel. Chystal jsem se domů a cestou jsem potkal psa, který bydlel u hlídače, byla to chytrá, hezká a hodná fena, kříženec huskyho a něčeho jiného, ​​velikosti ovčáka, s hustou a hebkou srstí. Chytil ji, odtáhl do garáže, položil na pracovní stůl a pokusil se ji ošukat. Ten člen se do ní prostě nevešel, takže jsem ho musel namazat strojním olejem. Dalo mi trochu úsilí, abych to vložil, bylo to v ní horké a těsné, u dívek to není příliš horké a už vůbec ne těsné, to jsem zjistil později. Začal jsem ji dlouze a pomalu šukat a líbilo se jí to, ačkoliv byla vyděšená a překvapená, pohnula ocasem, prohnula záda a postavila se tak, aby mi to bylo pohodlnější. Hotovo. Orgasmus byl silný a dlouhý, dodnes si to pamatuji, byl jsem vyčerpaný, s obtížemi jsem vytáhl péro a dlouho jsem se díval na její mokrou dírku, ze které mi vytékalo sperma, strkal jsem tam prsty, vkládal různé předměty, obecně jsem si hrál do sytosti. Další dva roky jsem ji šukal skoro každý den, zkoušel jsem anální sex, strčil jsem jí péro mezi její tesáky a dostal se jí do krku nebo do obličeje (líbilo se jí sperma a vždy ho s potěšením olizovala), svazoval jsem ji, měl skupinový sex se samci, nasazoval jsem jí náhubek (bála se mě a nikdy ani nezavrčela, ale z nějakého důvodu se na ně někdy vrhla a já na ně vrhla samce, pak jsem se na ni vrhla, pak jsem se na ni vrhla, střídala jádro to bylo. Někdy, když moji rodiče odešli, přivedl jsem si ji domů, umyl jsem ji, bavil jsem se s ní celé dny a spal v jedné posteli. Pak ji někdo zabil. Našel jsem další. Měl jsem přítelkyně, začal jsem mít normální sex, ale ne tak často, jak bych chtěl. I s běžným partnerem nebyl sex víc než jednou za měsíc, chtěli ho míň než já a nebylo kde, ale já ho v tu dobu chtěla pořád. A s žádným z nich jsem si nemohla dovolit dělat všechno, co jsem dělala se psem, zvláště s ohledem na mé sadistické sklony a dívky požadovaly mnohem víc než psi, a to zcela bezdůvodně. Pokračoval jsem v šukání psů, většinou stejných, které jsem krmil na vesnici u města. Začal jsem na internetu hledat lidi jako já, ukázalo se, že kromě mě se zoofilii baví spousta lidí, ale z většiny jsem byl zklamaný, i ve srovnání se mnou mi připadali nenormální a bylo mezi nimi tolik pokrytců jako mezi obyčejnými lidmi, jako přímého a upřímného člověka mě nebavilo komunikovat s lidmi, kteří zasraným zvířatům říkají “zvířecí láska”. Ale narazil jsem na legrační subkulturu „furries“ a byl jsem posedlý myšlenkou antropomorfismu zvířat, ale dav tam také zanechal extrémně nepříjemný dojem. Šel jsem do armády, sloužil u pohraničních jednotek, o psi tam nebyl nouze, takže jsem netrpěl nedostatkem sexu, navíc se šuškalo, že mladí vojáci také často využívají psy k sexuálním radovánkám, ale je dost možné, že to byl jen vtip. Sloužil jsem, do 25 let jsem získal vzdělání, našel si práci, měl peníze a stálou přítelkyni. Myslel jsem, že ji miluji, chodili jsme spolu přes rok, nastěhovala se ke mně, měli jsme se vzít. Zpočátku byla dokonalost sama, skromná, jemná a veselá, umí vařit a nevšímá si mých zvláštností a koníčků. Psa jsem před ní samozřejmě nešibal, ale to, že spala se mnou, přítelkyni netrápilo. Pravidelně jsme šoustali, ona převzala iniciativu a ráda experimentovala, přestal jsem se psem mít sex, ale asi po půl roce se vše změnilo. Začal jsem mít problémy v práci, začala mě otravovat, začala často chodit „navštěvovat mámu“, zmizela, neodpovídala na hovory, lhala, sex se stal vzácným, o zbytku nechci ani mluvit. Pak se zdálo, že se vztah zlepšil, vzali jsme se, ona otěhotněla a stala se naprosto nesnesitelnou, začala se ke mně chovat jako k otrokovi nebo sluhovi, požadovala spoustu peněz za nejrůznější nesmysly, žebrala drahé auto, dělala nějaké směšné nároky a obecně mluvila takové nesmysly, že jsem se zbláznil, zdálo se mi, že se měním v zombie. Myslel jsem, že je to dočasné a vydrželo to, ale narození dítěte vše jen zhoršilo, zdálo se, že zapomněla na mou existenci, o rok později mi pověsila dítě na krk a sama bloudila bůhví kam, přicházela domů opilá. Moje tchyně pod záminkou, že potřebuje hlídat vnuka, k nám začala jezdit a žít měsíce. Nechápu, jak jsem to všechno mohl tak dlouho snášet. Poslední kapkou byl návrh uspat psa, protože dítě by od něj mohlo něco chytit a pes a manželka se nenáviděli. Sbalila jsem si věci a šla se psem k mamince, oba byli šťastní. Za týden mi dítě přivezla tchyně s tím, že její dcera je zaneprázdněná a nemá čas. V té době jsem si všiml, že jsem kapal z konce. Nejprve jsem nechápal, a když bylo opravdu zle, běžel jsem na kliniku kožních a pohlavních nemocí, kde mi řekli, že mám kapavku. Moje první myšlenka byla vzít pistoli a zastřelit tu mrchu (tu, která je moje žena), ale sebral jsem se, přišel domů, dal manželce takový výprask, že jsem nedal ani duchům, a vyhodil jsem ji ve spodním prádle ze dveří. Druhý den jsem šel k soudu a podal žádost o rozvod. Každý den volala, vyhrožovala, že mě zabijí její kamarádi, přijel její táta a strýc, navštívili jsme je s kamarádkou, došlo na střelbu, když mi začali rozbíjet okna v bytě, uklidnili se až když jsem začal střílet na jejich auto. Šel jsem se svým dítětem do nemocnice, pro jistotu podstoupil testy, bylo zdravé, a provedl jsem test DNA. Otec byl kdokoli jiný než já. Byl jsem předvolán k soudu a obviněn z napadení a ublížení na zdraví mé manželky, střelby na nepovoleném místě, pokusu o vraždu střelnou zbraní a poškození majetku. Zadlužil se, zaplatil právníkovi a policajtům sračku a nakonec se rozhodli vyplatit odškodné jeho ženě za zlomený obličej a žebra, tchánovi za auto, pokutu a správní pokutu za střelbu a rok zkušební doby. Peníze nedostal ani můj tchán, ani manželka, soudní vykonavatelé mi neměli co vzít, jelikož jsem byl zapsán u rodičů, všechny nemovitosti byly zapsány na jméno mé matky a auto jsem urgentně přihlásil na jméno přítele. Pak začalo rozvodové řízení, manželka se pokusila soudit o byt a výživné, s bytem automaticky neuspěla a od výživného mě zachránil druhý test DNA, sama prý nevěděla, kdo je otcem. Bohužel neexistoval způsob, jak si dítě ponechat, nebo zbavit toho zmetka rodičovských práv. V manželství se u mě rozvinula chronická prostatitida, nervové poruchy a přetrvávající opakující se šovinismus.