Jak správně pochovat domácího mazlíčka v Kazachstánu ᐈ novinky od 17: 01, 27. března 2024

Domácí mazlíčci, stejně jako všechno ostatní na světě, dříve nebo později pominou. Co by měli jejich majitelé dělat s ostatky svých milovaných koček a psů? Jaká jsou pravidla? Zákony zakazují nepovolené pohřbívání nebo kremaci, ale v zemi nejsou žádné oficiální hřbitovy pro domácí mazlíčky. Na situaci se podíval Zakon.kz.

Legislativní rámec v této oblasti totiž není dostatečně rozvinutý. Posuďte sami.

V Republice Kazachstán platí zákon “O veterinární medicíně”, který zahrnuje pojem „likvidace biologického odpadu“ (který zahrnuje i mrtvá těla zvířat). Podle odst. 46-11) § 8 zákona se na vypracování skartačního řízení podílí pověřený orgán – Ministerstvo zemědělství.

V souladu s tímto pravidlem v současné době platí následující: Pravidla pro likvidaci a likvidaci biologického odpadu, schváleného nařízením ministra zemědělství z roku 2015. Jak název dokumentu, tak jeho autorství hovoří samy za sebe: „cílovým publikem“ regulačního právního předpisu je (pokud se to tak dá říci) hospodářská zvířata chovaná tak, aby uspokojila daleko od estetických potřeb. Odtud pocházejí způsoby likvidace a samotné termíny. Koneckonců, dobytek je nakonec chován pro porážka, a podléhají pouze ta zvířata, která z nějakého důvodu nejsou pro tento účel vhodná recyklacea v případě nebezpečných infekcí – zničení.

Proto jsou přijatelné způsoby likvidace: pohřebiště dobytka (biotermální jámy), spalování ve speciálních instalacích a také recyklace pro „krmné účely“ (bod 6 výše uvedené vyhlášky).

V roce 2021 ale Kazachstán přijal zákon „O odpovědném zacházení se zvířaty“. Definovala kategorii “mazlíčci”nebo společenská zvířata, která jsou chována speciálně za účelem „uspokojení estetické potřeby a komunikační potřeby“ (odstavec 24) článku 1).

Při nakládání s mrtvolami těchto domácích zvířat však zákonodárce neshledal nic vhodnějšího, než se řídit platnou právní úpravou v oblasti veterinárního lékařství, a tedy nařízením Ministerstva zemědělství (článek 4 § 15 zákona „o odpovědném zacházení se zvířaty“).

To znamená, že majitelé jsou také nabídnuti poslat své domácí mazlíčky na jejich poslední cestu přes hromadná pohřebiště a mega-pece. Nebo mletím na masokostní moučku. Neexistují žádné jiné právní způsoby (článek 5 Objednávky):

“Vyloučeno je ukládání biologického odpadu do vodních ploch, odpadkových kontejnerů a jeho odvoz na skládky a pohřebiště.”

Je třeba vzít v úvahu, že o úmrtí zvířete musí být informována veterinární služba (bod 3 vyhlášky):

„Okamžik úhynu zvířete nebo nálezu potraceného nebo mrtvě narozeného plodu ve lhůtě nejdéle do 24 hodin fyzické a právnické osoby oznámí specialistovi v oboru veterinární lékařství – pracovníkovi odborů státních orgánů působících v oboru veterinárního lékařství.

Veterinární lékař určí, zda příčinou smrti zvířete bylo zvlášť nebezpečné onemocnění zařazené do zvláštního Seznamu (vzteklina, toxoplazmóza u psů a koček, mikrosporie u koček atd.). A podle výsledků vyšetření rozhodne, v jakém pořadí má být tělo zlikvidováno (s nebo bez předběžného odebrání majiteli) a jaký protokol by pak měl být vypracován.

Tohle je ten nepořádek.

V případě porušení tohoto příkazu hrozí majiteli neoprávněně zakopaného psa nebo kočky pokuta podle § 3 odst. 406 zákona o správních deliktech:

„Neprovedení nebo nesprávné provedení veterinárních opatření… má za následek dobře pro fyzické osoby ve výši 25 MCI“.

destrukční zákon

Uplatňovat tuto normu je však velmi obtížné. Úředníci oprávněného orgánu – Výboru pro veterinární kontrolu a dozor Ministerstva zemědělství Republiky Kazachstán (v souladu s článkem 406 zákoníku o správních deliktech) – jsou odpovědni za porušení § 703 zákoníku správních deliktů. To by asi fungovalo, kdyby se majitelé rozhodli své zesnulé mazlíčky pohřbít někde na veřejném místě, například ve veřejném parku.

Jak ale může hrstka veterinářů z celé republiky zajistit, aby rituál neprováděli na zahradě svého domova či chaty? Nebo na volném pozemku. Za garáží. V háji za městem. Je tolik míst, kde se můžeš schovat a pohřbít.

Jedním slovem nefunkční norma. (A díky bohu, říkají majitelé psů a koček, kteří nejsou vůbec spokojeni s vyhlídkou na pohřebiště pro jejich mazlíčky.) Jaké další okolnosti způsobují, že stávající pravidla nejsou nápomocná?

Za prvé, majitel zvířete může nést odpovědnost pouze tehdy, pokud registrovaný. Jinak nelze prokázat, že má vlastníka, který by mohl nést odpovědnost za „neprovedení nebo nesprávné provedení veterinárních opatření“. Nemluvě o tom, že lidé s registrací koček a psů nikam nespěchají, protože nejsou povinni registrovat další domácí mazlíčky (podle Seznamu mazlíčků podléhajících registraci).

“Jsou to křečci a morčata, trpasličí prasata, činčily a fretky, ozdobné krysy, želvy a některé druhy opic.”

O akvarijních rybách, kanárech, papoušcích apod., o kterých regulační právní akty nemluví ani slovo, ani nemluvíme.

Za druhé, pokud se budeme striktně řídit § 406 zákona o správních deliktech, pak bychom měli být pokutováni nejen za nepovolené pohřbení ostatků, ale řekněme i za čištění ryby ulovené při výlovu a vyhození vnitřností do řeky nebo na břeh. To je mimochodem také porušení rybářského řádu, ale nenechme se rozptylovat (kdo si přeje, může si o tom přečíst zde).

Rybář v souladu s § 241 občanského zákoníku nabývá vlastnictví trofeje, pokud byl získán v souladu se zákonem a místními zvyklostmi. A jako majitel jste povinni provést příslušná veterinární opatření. Ocas a šupiny jsou totiž také biologický odpad, k jehož likvidaci je tedy potřeba posudek veterináře, certifikovaná biotermická jáma a zákon o likvidaci zpracovaný podle všech pravidel byrokratické vědy.

To je však absurdní.

No a to hlavní. Domácí zvířata nelze ztotožňovat se zvířaty hospodářskými. Co je to za hromadné hroby pro jednotlivce!? Ostatně přesně za takové je jejich majitelé považují. Pochopitelně nutné samostatná pravidla pro pohřbívání nebo kremaci domácích zvířat. A také pro ně speciální hřbitovy. Takoví lidé jsou po celém světě.

Lidé chtějí uchovat památku svých zesnulých čtyřnohých přátel. A pokud nedostanou takovou oficiální příležitost, budou organizovány spontánní memoriály. Dokud se nevyřeší příčina, nemá smysl bojovat s následky.