Jak přežít rozvod: rady od psychologa | RIAMO v Balashikha

S manželem jsem vdaná 15 let. Máme 3 děti. Dříve jsem hodně odpouštěla, bála jsem se rozpadu rodiny. Neurazil mě, jen hlasitě křičel na děti a na mě. Pracovitý člověk. Za poslední 2 roky se všechno změnilo. Pomluvil mě a já mu to nemůžu odpustit. Bylo o mně řečeno hodně urážlivých věcí. „Trestá“ mě mlčením. Přes maličkosti, neustále. Už s ním nechci žít, natož s ním mluvit. Unavený ze všeho. Mimochodem, dává peníze na děti a jídlo. Manželství je uzavřeno. Nevím, co mám dělat.

Otázka je uzavřena pro nové odpovědi.

Související dotazy

• Jak v sobě rozvíjet filantropii?
• Jak zastavit manželovu agresi?
• Jak můžeš ctít svého otce, když ti překáží znalosti o jeho životě?
• Jak se vrátit od islámu ke křesťanství?
• Manželka tráví hodně času v kostele. co dělat?

6 odpovědi

Zřejmě ve vás dlouhodobě hromadí nespokojenost s rodinným životem na pozadí neschopnosti konstruktivního dialogu (protože „mnoho jsem odpouštěl, bál jsem se, že se rodina rozvede“, je těžké nazvat šťastnou rodinou). Nevím, co přesně se ti stalo před dvěma lety, a celkově detaily nejsou důležité, hlavní je, že jsi se tehdy rozhodl, že už nechceš odpouštět. Ano, správně – rozhodli jste se. Protože odpuštění je duchovní práce, je to volba, je to skutek. Vaše popisy – nechci s ním žít, mluvit s ním, jsem unavená atd. – to jsou jen příznaky nedostatku klidu v duši, z velké části spojené s neochotou odpouštět, ale ještě více – se zaměřením na sebe, svá nenaplněná očekávání, své křivdy.

Tiché „odpuštění“ není požehnaná věc, pokud se v tomto slově skrývá banálnost – mlčet, nevznášet nároky, nepokoušet se vyjednávat, jen aby nedošlo ke konfliktu. Ale bohužel to není odpuštění. Protože v tom není láska, ale je skrytá a živená bolest. Právě toto mlčení často vede k eskalaci problémů. Jaký je výsledek – už jste to sami pocítili.

Řešení jde ale vždy jedním směrem – pracovat na sobě. Převzít odpovědnost za situaci, za své chování atd. „Urazil mě to ne proto, že mě urazil, ale proto, že jsem se rozhodl být uražen.“ To je axiom a svatí otcové mnohokrát mluvili o tom, že by člověk neměl být urážen urážkami od lidí. Nejsme to my, kdo jsme zraněni, ale my, kdo jsme zraněni svou ješitností. Musíme se tedy rozhodnout jinak – odpustit. Nemlčte jen proto, abyste se nerozvedli, ale raději odpusťte. Získejte lepší pochopení toho, co to v křesťanství znamená: Odpuštění.

A pak musíte pracovat na návratu a vyživování lásky k manželovi. Skutečné odpuštění křivd, a ne „nemohu-nechci“. A také – přenesení ohniska laskavé pozornosti na bližního a sebevýčitky, bez nichž není možné pokání, a proto je nemožná spása – ani ne rodiny, ale věčné duše.

Ve vaší zprávě jsem nic neslyšela – uvědomujete si, jak moc a co vám manžel odpustil? Nestane se, že by jeden byl padouch a druhý celý bílý a chlupatý. Z nějakého důvodu křičel – i když ti neubližoval. Možná měl samozřejmě špatnou výchovu, neznám ho. Ale možná, protože ho neurazil, ale křičel, jsi to ty, kdo ho urazil? Nebo nějak nebyl spokojený s vaší interakcí? Jistě to nebyl jen on, kdo tě naštval, ale i ty, kdo rozrušil jeho. Když je totiž všechno dobré, nikdo nekřičí.

A teď můžete slyšet: Všechno jsem odpustila, ale on. Řval, pomlouval, urážel, trestal atd. Evidentní přenesení viny na manžela. Ale stále je slyšet, že neurazil, je pracovitý, poskytuje. Takže problém není v tom, že je tvůj manžel tak špatný a nedá se s ním žít, ale v tom, že nemáte opravdové manželství, kde se všechny problémy probírají, řeší atd. společně a nemyslete si, že je to všechno kvůli němu, kvůli jeho povaze, kvůli jeho neochotě. Už jen proto, že je to slepá ulička. Správným činem by bylo snažit se pochopit, kde jsou vaše osobní chyby a co přesně můžete udělat, abyste do rodiny vrátili křesťanského ducha, který tam byl od počátku – alespoň ve svátosti manželství.

Myslím, že by vám velmi pomohl rodinný psycholog.

Aleno, jedna věc, kterou musíš vědět, je, že rozvod je hřích a přerušením vztahu se situace ještě zhorší. Po materiální i psychologické stránce.

Pomluva musí být odpuštěna a zapomenuta, to nic neznamená. Svým odporem si komplikujete život.

Po rozvodu si manžel najde ženu a bude živit její rodiče a děti. Budete na 15. místě v seznamu pomoci a na 1. místě pro ty, kteří nechtějí pomáhat.

Nebude možné rychle vybudovat nový vztah a je pravděpodobnější, že skončíte sami.

Velmi často svobodné ženy projevují optimismus, ale zároveň závidí vdaným ženám až k slzám. Budete muset myslet na to, jak vydělat peníze, ale co je ještě těžší, nezvládnete zařídit budoucnost svých dětí.

Často se také stává, že přátelé vdaných žen ze stejné závisti ničí rodiny svých přátel, aby si vysušili vlastní polštář. Nebo odvést jejího muže.

Podívej, jsou poblíž nějací takoví přátelé? Tyto mrchy jsou vždy přesvědčeny, že „není hoden vás, podívejte se, jak vypadají skuteční muži“. Vyhoďte je.

Pokud na vás rodiče tlačí, abyste se rozvedli, zavři je, ale nehádejte se s nimi.

Pokud je váš manžel dříč, pak se ho pevně držte.

Ale abyste vztah vrátili, musíte se obrátit k Bohu, Pán může všechno, to se prokázalo. Staňte se členy Církve, modlete se, přijímejte svátosti Církve, přinášejte ovoce pokání a buďte trpěliví. Zítra ráno vstaň, obleč si sukni, vezmi si šátek a jdi na bohoslužbu do nejbližšího kostela, postav se na levou stranu kostela, modli se a sleduj, jak to dělají ostatní. A také si koupit modlitební knížku, abyste si mohli přečíst modlitební pravidla.

Aleno, vše klapne na 100%.

No samozřejmě: pomlouval, podváděl, urážel, nemluví, nerozumí, nemiluje. Jak mohl! A to je po všem, co se stalo. Pokud budete neustále myslet jen na tohle, celý svět se změní v jednu černou skvrnu. Potom samozřejmě každý nevěřící pochopí, co je potřeba – urychleně se rozvést, nechat děti bez otce, dát jim ošklivý příklad řešení rodinných problémů, uzavřít jim příležitost pokořit se trpělivostí s těmito bolestmi a vstoupit do Božího království, plivat na milost Boží, o kterou jste kdysi prosili ve svátosti manželství.

co ti mám říct? Pokud jste vydrželi 2 roky, můžete to vydržet znovu. Nemůžeš vrátit mládí, ale můžeš vrátit milost. Otázka neuvádí, zda chodíte do kostela, chodíte ke zpovědi a přijímání nebo čtete evangelium. A to je velmi důležité. V každém případě se začněte modlit konkrétně za zachování svého manželství a trpělivosti a častěji vzpomínejte na Boha a Jeho Království.

Doporučuji také přečíst „Vyznání“ blahoslavených. Augustina, zvláště pokud jde o jeho matku, blahoslavenou Moniku. Zde jsou některé úryvky z něj:

19. Vychována v čistotě a zdrženlivosti, podřizující se svým rodičům spíše z poslušnosti Tobě než Tobě z poslušnosti rodičů, když vstoupila do věku pro vdávání, byla vydána svému manželovi, sloužila mu jako pán a snažila se ho pro tebe získat. Celý její vzhled k němu mluvil o tobě, díky čemuž byla pro svého manžela krásná: vážil si ji, miloval ji a byl jí ohromen. Klidně snášela jeho zrady; Ona a její manžel se o tom nikdy nepohádali. Očekávala, že se nad ním smiluješ, a když v tebe uvěří, stane se cudným. A kromě toho to byl muž mimořádné laskavosti a zuřivého hněvu. A věděla, že by svému rozhněvanému manželovi neměla odporovat nejen skutky, ale ani slovy. Když viděla, že se uklidnil a už se nezlobil, vysvětlila mu své jednání; Stalo se, že byl celý zpracován bezvýsledně. Mnoho žen, jejichž manželé byli mnohem zdvořilejší, měly obličeje znetvořené modřinami od facek; v přátelském rozhovoru obviňovali své muže a ona jejich jazyk; jako by jim v žertu dávala vážnou radu: od chvíle, kdy slyšeli čtení manželské smlouvy578, by ji měli považovat za dokument, který z nich udělal služebníky; pamatujíce na své postavení, neměli by se stát arogantními před svými pány. Protože věděli, s jakým krutým manželem musela žít, byli překvapeni: bylo neslýchané a nevídané, že by Patricius svou ženu bil nebo že by se třeba jen jeden den hádali a hádali. Přátelsky se jí zeptali, jaký je důvod; Naučila je svému zvyku, který jsem zmínil výše. Těm, kteří se to naučili, bylo poděkováno, těm, kteří se to nenaučili, bylo haněno.

20. Našeptávání zlých služek zprvu obrátilo tchyni proti ní, ale moje matka svou vstřícností, neustálou trpělivostí a mírností nad ní dosáhla takového vítězství, že si sama stěžovala synovi na pomluvy služek, které rušily klid v domě mezi ní a její snachou, a požadovala pro ně trest. Poté, co uposlechl svou matku, staral se o pořádek mezi otroky a o harmonii v rodině, zbičoval ty, kteří byli předáni podle uvážení toho, kdo je předal, pohrozila, že každý by měl počítat se stejnou odměnou od ní, pokud v úmyslu ji potěšit začne pomlouvat svou snachu. Nikdo se už neodvážil a žili v nezapomenutelném sladkém přátelství.579

21. „Ó Pane, který se nade mnou smiluješ!“580 Tomuto svému dobrému služebníkovi, v jehož lůně jsi mě stvořil, jsi poslal další velký dar. Kdekoli se neshodli a hádali, objevila se – kde mohla – jako mírotvůrce. Naslouchala vzájemným, četným a hořkým výčitkám z obou stran, jaké obvykle chrlí duše oteklá a rozčilená hádkou. A když přítomný přítel vylil všechnu kyselinu nestráveného hněvu na nepřítomného nepřítele, řekla matka každému jen to, co by přispělo k usmíření obou. Tuto dobrou vlastnost bych považoval za bezvýznamnou, kdybych z trpké zkušenosti nevěděl, že bezpočet lidí (tady působí nějaká strašná, rozšířená hříšná infekce) nejen zprostředkovává rozhněvaným nepřátelům slova svých rozhněvaných nepřátel, ale přidává k nim i to, co nebylo řečeno. Ale humánní člověk by měl nejen vzrušovat a podněcovat lidské nepřátelství zlými slovy, ale naopak se snažit je uhasit laskavými slovy. Taková byla moje matka; Učil jsi ji v tajné škole jejího srdce.

22. A nyní konečně získala svého muže pro Tebe v jeho posledních dnech; od něj, křesťana, už neplakala nad tím, co vytrpěla od něj, nekřesťana. Byla služebnicí vašich služebníků. Ti z nich, kteří ji znali, Tě v ní chválili, ctili a milovali, neboť cítili Tvou přítomnost v jejím srdci: svědčil o tom její svatý život. Byla „manželkou jednoho manžela, splácela rodičům, zbožně vedla svou domácnost, byla horlivá v dobrých skutcích“581. Vychovávala své syny, trpící jako při porodu, pokaždé, když viděla, že sešli z Tvé cesty.

A konečně – dovoluješ nám, abychom se ze své milosti nazývali svými služebníky – pečovala o nás všechny, kteří jsme až do své smrti žili v přátelském spojení a přijali milost Tvého křtu, jako bychom byli všichni jejími dětmi a sloužili nám, jako bychom byli jejími rodiči.

Rozvod je vážnou výzvou pro každého člověka a pro některé je to skutečná tragédie, zejména pro ženy. Jak dlouho bude trvat, než se vzpamatujete ze šoku? Kde vzít sílu jít dál? Korespondent RIAMO v Balashikha hovořil s psychologem a zjistil, jak přežít rozvod.

Život po rozvodu: příběhy obyvatel Balashikha a názor psychologa>> Muži a ženy Muž, který si dal do pasu rozvodové razítko, se automaticky vrátí do stavu svobodného mládence. Je osvobozen od všech závazků a začíná život „od nuly“. Ale rozvedená žena se stává „opuštěnou“, „rozvedenou“, „neschopnou udržet si muže“. Společnost přiděluje zraňující nálepky, což značně brání zotavení po rozvodu. „Proto si okamžitě udělejme výhradu, že náš rozhovor je z velké části věnován ženám. Právě pro ně je rozvod spojen s malým úmrtím. A není to jen metafora – rozchod po dlouhém vztahu je podobný prožitku smrti milovaného člověka,“ říká psycholožka Světlana Škvorcovová. A dodává: čím těžší a delší je samotný rozvodový proces, tím více času a prostředků si vyžádá uzdravení. „Normálně trvá rozvod v průměru tři měsíce až rok. Pokud se v tomto období člověk nedokázal vzpamatovat a vrátit se na obvyklou životní dráhu, pak je to důvod vyhledat pomoc odborníka,“ podotýká psycholožka. Muži o práci v ženském týmu: „Nebýt platu, skončil bych“>> Jak žít po rozvodu Po rozvodu je žena na emocionálním vrcholu, a proto se někdy dopouští unáhlených, nelogických činů, které situaci jen zhorší. Jak se chovat, abyste neudělali nějakou hloupost? Body pozitivita, feminismus, plus-size a extrémy: názor psychologa>> Nesnažte se získat svého manžela zpět „Prvních šest měsíců po rozvodu jsem pevně věřila, že můj manžel je prostě hloupý, že se ke mně určitě vrátí. A hledal jsem různé důvody, proč se s ním spojit. Vymyslel jsem si nemoci a požádal ho, aby se mnou šel do nemocnice. A jednou pomocí železných kleští na obracení kuřete úmyslně rozbila umyvadlo v koupelně. V slzách jsem volala svému bývalému manželovi a lhala jsem, že jsem upustila sklenici, umyvadlo je prasklé, zranila jsem se a potřebovala jsem pomoc,“ říká místní obyvatelka Irina. Psycholožka Svetlana Skvortsova potvrzuje: většina žen se pokouší vrátit své manžely do rodiny. Manipulují s nemocemi, dětmi a žádají o pomoc. „Takovými činy žena jen oddaluje své zotavení po rozvodu. Navíc ničí život jejímu bývalému manželovi a ničí psychiku dětí. Negativní důsledky mohou být velmi různé,“ varuje psycholožka. A radí: po rozvodu je potřeba omezit styk s bývalým manželem na minimum. Nevolejte ze sebemenšího důvodu, nežádejte o pomoc. K tomu je potřeba vše předem probrat a rozdělit: od času věnovaného dítěti až po to, kdo dostane stříbro darované na svatbu. Současné manželky versus bývalé manželky: „Prosí manžela o peníze a flirtuje“>> Nemanipulujte s dětmi Děti zažívají rozvod svých rodičů neméně než dospělí. Často se obviňují z rodinných neshod a tento destruktivní pocit zanechává znatelný otisk v jejich budoucím životě. „Rozvod je tragédie nejen pro mámu a tátu, ale i pro děti. Zvláště pokud jde o teenagery, kteří jsou již plni pochybností a mají tendenci nést vinu za vše, co se kolem nich děje. Dospělí jsou bohužel tak unešeni řešením vztahů mezi sebou, že na děti zapomínají. Ještě horší je, když žena využívá malého muže jako objekt manipulace a vydírání, s jeho pomocí se snaží manžela udržet, nebo mu naopak více ublížit,“ říká psycholožka. A doporučuje: o rozvodu je třeba s dítětem mluvit klidným tónem, bez křiku, slz a nářků, že život skončil. Kromě toho byste v žádném případě neměli svého tátu urážet nebo ponižovat, používat slova „opustil nás“, „zamiloval se“, „našel novou rodinu“ a podobně. I když tomu tak ve skutečnosti je, stejně si dítě musí v dospělosti vyvodit patřičné závěry samo. Je „jamování“ nový druh lidí nebo jen nešťastná žena?>> Nechte své slzy téct Slzy, hysterie, obavy jsou „společníky“ každé tragédie a rozvod není výjimkou. Žena zažívá širokou škálu nepříjemných emocí a pocitů – nenávist, hněv, zášť, hněv, vina a slzy jsou nejlepším způsobem, jak se „očistit od negativity“. Ne nadarmo se říká, že někdy je dobré plakat, „vykřičet svůj žal“. „Přátelé uklidňují: „Neplač, nezaslouží si to“ nebo „Neplač, slzy mému smutku nepomohou.“ Takže neposlouchejte své přátele! Slzy jsou úžasné emocionální uvolnění. Navíc nebudete moci začít nový život, dokud neoplakáte ten starý, který skončil a už se nevrátí,“ říká Světlana Škvortsová. Nudná doba: jak odolat podzimní depresi>> Dejte si čas na vychladnutí Po rozvodu se ženě zhoršuje sebevědomí. Cítí se méněcenná, nepřitažlivá, znevýhodněná – zvláště pokud její manžel odešel za jinou ženou. Aby zaplnili prázdnotu a dokázali svou hodnotu jako žena svému bývalému, mnoho představitelek něžného pohlaví „zachází do velkých délek“. „Některé ženy rychle přecházejí z jednoho vztahu do druhého, což nakonec jen prohlubuje jejich duševní trauma. A jsou tací, kteří hned po rozvodu „spěchají“ najít nového manžela. Ženy věří, že v novém manželství zohlední všechny své chyby, ale ve skutečnosti prožívají stejný nešťastný scénář. A to je logické: pochopit, jak a proč k rozvodu došlo, nějakou dobu trvá. Proto s kolegy vždy radíme: není třeba hned po rozvodu začínat vážný vztah, dejte si čas na „vychladnutí“ – alespoň rok,“ doporučuje psycholožka. Odhalení milenek: „Nezáleží na tom, jestli je ženatý nebo ne, pokud není žebrák“>> Začněte znovu žít „Zdálo se mi, že rozvod prostě nepřežiju. Všechno, co jsem v tomto životě milovala, bylo spojeno s mým bývalým manželem. Kavárny, filmy, společní přátelé. Měl jsem pocit, jako by mi vyrvali srdce z hrudi,“ sdílí své vzpomínky místní obyvatelka Elena. Je to, jako by srdce bylo vytrženo, jako by byla useknuta ruka, duše byla roztržena – není náhoda, že ženy po rozvodu používají tyto výrazy k popisu svých pocitů. Po dlouhých letech manželství mají opravdu pocit, že se s manželem stali jedním – duší i tělem. „Ženy, které byly zcela ponořeny do rodinného života, nesou rozvod těžší. Mají pocit, jako by jim uniklo to nejdůležitější. A aby se žena stala znovu celistvým člověkem, musí začít skutečně žít. Dělejte to, co máte rádi, začněte se věnovat koníčku, setkejte se častěji s přáteli. Udělejte si konečně pořádek v těle, udělejte si nový účes a manikúru,“ vysvětluje Světlana Skvortsova. Navíc ženy mají tendenci si rodinné vztahy idealizovat. Po rozvodu zapomínají, jak často byli uráženi, ponižováni a dokonce biti. Napadají mě jen šťastné okamžiky manželského života – ženy na nich lpí. „Není potřeba znovu a znovu analyzovat minulost. Dokud ho nenecháte jít, nebudete moci začít nový, šťastnější život,“ shrnuje psycholožka.